Michal Král: Dnešní hokej šikovnosti moc prostoru nedává

Kdo ale skončil letos úplně první, to byli hokejisté Žabonos. Základní hrací část krajské ligy mužů totiž poslední kolo měla naplánováno už na první únorový víkend. A do vyřazovacích bojů se letos Žabáci nepodívali. „Jestli je to zklamání? Zklamání ani ne. Celou sezonu jsme hráli o spodní příčky, tak většina s postupem do play off ani nepočítala,“ přiznal střízlivě letos osmatřicetiletý útočník Žabonos Michal Král

Váš tým se hodně omladil, takže se čekalo, že první osmičku budete okupovat bez větších problémů. Opak byl ale pravdou. Co vám letos nevycházelo?
Bylo toho hodně. Chybělo trochu toho štěstíčka, trochu sportovní kvality a v neposlední řadě jsme měli hodně zraněných. Mladí hráli dobře, snažili se, ale na soupeře to letos nestačilo.

Co vaše výkony v porovnání s těmi soupeřovými? Ne tolik týmů ve vaši skupině hrálo o tolik lepší hokej, abyste museli skončit na předposlední příčce...
Jak jsem říkal, plno věcí je i o štěstí, a to jsme letos moc neměli. Měli jsme hodně zraněných nebo nemocných, například Smítku, Turynu, Honze, Muziku, Froma, Hutla a další, a při tak úzkém kádru, jaký máme, je to hodně znát. Ale je to dáno i tím, že řada hráčů už je starší a nebo naopak tím, že hodně jich je mladých a nevyhraných. Na druhou stranu máme ve skupině plno mužstev z hokejových měst a pro ně není problém si někoho stáhnout nebo vychovat. Po sportovní ani ekonomické stránce se s těmito mužstvy můžeme rovnat jen stěží.

Nejpikantnější zápasy pro vás letos asi byly ty s Poděbrady, že? Jak jste je vnímal vy?
U nich se nám zápas vůbec nepovedl. Hráli jsme půl zápasu ve čtyřech. Ale mohli jsme si za to sami svou špatnou disciplínou. V Kolíně už to bylo o něčem jiném. I když jsme prohrávali, stále jsme hráli útočný hokej a vydrželi hrát až do konce. Výhra 7:2 mluví za vše. Tím, že se hodně hráčů z obou mančaftů navzájem zná, tak jsou ty zápasy oblíbené. Jak pro hráče, tak pro diváky.

Jak už jsem zmiňovala,váš tým se omladil. Ze základu nejzkušenějších hráčů už několik skončilo, třeba Jiří Honz starší nebo Radek Smítka. Jak se cítíte coby zkušený borec vy mezi mladíky ve vašem týmu?
Jirka Honz ještě hraje, ale byl na operaci s kolenem a už se letos nestihl vrátit. Radek skončil kvůli přetrvávajícím problémům se zády. Myslím že zrovna on nám svou zkušeností a přehledem hodně chyběl. Jinak mezi mladými se cítím dobře. A hrozně jim závidím, že jsou ještě mladí, rychlí, zdraví... (úsměv).

Letošní předposlední místo pro vás znamená sice záchranu v soutěži, ale z různých zdrojů jsem zaslechla, že vaše setrvání v KP 1 je ohroženo, že by se ještě mohlo stát, že spadnou dva týmy. Jak to přesně je a jaká je současná situace?
Tak toto vůbec nesleduji. Jak to bude vypadat, uvidíme příští sezonu.

A co vy a příští sezona? Můžou fanoušci stále doufat, že uvidí v akci vaše pověstné šikovné ruce a blafák do bekhendu?
On ten dnešní hokej pro šikovnost moc prostoru nedává. Ale rád bych hrál dál. Jen nevím, jestli v krajském přeboru 1 nebo někde jinde. Skloubit to s prací, s trénováním dětí a dalšími aktivitami, je hodně těžké. A pokud člověk chce něco dělat pořádně, tak si musí vybrat. Stihnout se vše nedá.

Autor: Tereza Hölzlová

převzato z  kolinsky.denik.cz/hokej_region/ko_hokej_rozhovor_kosta020312.html